MAKARSKÁ RIVIÉRA (CZ)

MAKARSKÁ RIVIÉRA

MAKARSKA - "TURISTICKÉ SRDCE DALMÁCIE"

MAKARSKA, "paní lesů a břehů", město s bohatou minu¬lostí a středomořskou tradicí, je součástí krásy chorvatského pobřeží s nádhernými plážemi ve stínu stale¬tých sosen a olivovníků. Pod vzdorným Biokovem, na slunné straně otočené k moři a u moře, jsou seřazena místa Brela, Baška Voda, Promajna, Bratuš, Krvavica, Tučepi, Podgora, Drašnice, Igrane, Živogošće, Drvenik, Zaostrog, Podaca, Brist a Gradac. MAKARSKÉ PŘÍMOŘÍ je je¬dinečný prostor slunce a jasu, kouzelné krásy, kterou vybrousily věky, a vytvořily klidné zátoky, božské zvonice, cenné památky a především dobrosrdečné lidi. MAKARSKÁ RIVIÉRA je pro¬stor určený k oddechu, rekreaci a sportu na pevnině i moři, pod mořem a ve vzduchu. Užijete si na tenisových kurtech, při surfování a vodním lyžování, ponořování do mořských hlubin nebo slézání biokovských skal. Po¬zvánky přicházejí ze všech stran, ze zábavních středisek a hotelových te¬ras, diskoték... Hojnost zábavy pro každého. MAKARSKA - odpočinek pro unavené, klid pro nervově vyčerpané, domácí kuchyně pro labužníky, spor¬tovní pokušení pro odvážné, tajemná místa pro zvědavé, nadšení z objevu pro umělce, vše toto a další zážitky vám daruje tato romantická krajina.

MAKARSKA - STŘEDISKO MAKARSKÉHO PŘÍMOŘÍ A MAKARSKÉ RIVIÉRY

Makarska je odedávna správní, politické, hospodářské, kul¬turní a osvětové středisko mikroregionu Makarské přímoří, a od poloviny XX. století i turistické. Dnes je to město s více než 13 tisíci obyvateli, ke kterému patří i malebné vsi pod Biokovem, Veliko Brdo, Puharići, Kotišina a Makar, z kterého bylo vyvozeno i toponymum Makarska. Makarska je jedno z nejproslulej¬ších letovisek na chorvatském po¬břeží, atraktivní díky svým jak přírodním, tak i klimatickým vlastnostem, pestré turistické nabídce a laskavým hostitelům. Písečná a oblázková pláž, podle které Makarska byla a je dodnes poznatelná, je dlouhá asi 2 km. Podél procházkových cest, lemovaných sosnami, k dispozici je pestrá turi¬stická nabídka, pohodlné hotely, po-hostinské objekty nabízející gastro¬nomické speciality a hojnost zábavy pro děti i dospělé. V Makarské, zahalené do buj¬ného středomořského porostu na úpatí horského masivu Biokova, který ji chrání před průniky kontinentálního klimatu, jsou zimy mír¬né, zatímco dlouhá a teplá léta jsou osvěžována mistralem. Slunce na ni svítí přes 2750 hodin ročně a teplota vzduchu mezi čer¬vnem a zářím je vyšší než 20°C a průhledné moře od června do října je teplejší 20°C. Město Makarska se rozrostlo kolem přírodního přístavu, chráně¬ného malebným poloostrovem Sveti Petar a mysem Osejava a je největ¬ším a jediným takovým přístavem mezí ústím Cetiny a Neretvy. Je bez¬pečným útočištěm a úkrytem za špatného počasí, dříve pro námoř¬níky, piráty a obchodníky, dnes turi¬stické jachty, plachtaře a výletní lodě. Díky tomu se stala důležitým obchodním přístavem, zvláště bě¬hem turecké a benátské okupace. Dnes z přístavu několikrát denně vy-plouvá trajekt do Sumartinu na Brači. Za letních večerů je přístav plný jachet a turistických výletních lodí a Kačićovo náměstí ve středu města oplývá mládím, které se skvěle baví na zábavních a kulturních pořadech. S nocí ožívá makarské nábřeží a kavárny, restaurace a diskotéky se naplňují. S historií města se lze nejlépe seznámit ve Františkánském klášte¬ře, který nedávno oslavil 500. výročí založení. Ve svých místnostech pečuje o pinakotéku, knihovnu, jedinečné Malakologické muzeum a Ústav Hory a moře. Na Kačićově náměstí je kostel sv. Marka, a z jeho severní strany ve staré škole je galerie Gojak, městská knihovna, hudební škola a Rádio Makarska riviéra. Na nábřeží je Městské muzeum a kostel sv. Filipa. V parku sv. Petra stojí obnovený kostel sv. Petra a od¬tud se skýtá i jedinečná vyhlídka na město, velkolepé Biokovo a širé moře. Leží na 43° 17'38" zeměpisné šířky a na 17° 1 '20" délky na východ, málem uprostřed severozápadní poloviny Makarského přímoří.

MAKARSKÉ PŘIMOŘÍ -MAKARSKÁ RIVIÉRA

Toponymem Makarské přímoří je odedávna nazýván přímořský kraj, rozkládající se ve směru severozápady ihovýchod od Vrulje do ústí Neretvy, přesněji mysu Višnjica. U Vrulje vyvstává z moře Biokovo, jehož nejvyšší vrchol Sv. Jure měří 1762 m. Makarské přímoří je historický název prostoru, které zdejší obyva¬telstvo odedávna dělí na DOLNÍ od Vrulje do Drveniku (Kačićův potok) a HORNÍ od Drveniku do Baćiny. Od XII. století se mu říkalo i Krajina, podobně jako i širší oblasti od Cetiny do Neretvy. Podél Přímoří je seřazena dvacít¬ka obcí a vsí, z nichž většina je na pobřeží a jen menší počet se umístil na výsluní pod Biokovem. Nejdříve ale vznikly právě obce pod Bioko¬vem, a to nejvíce kvůli snadnější obraně před nevítanými hosty, pirá¬ty, loupežníky, ale i kvůli snadnější¬mu obdělávání půdy a chovu dobyt¬ka, které se v případě nebezpečí dalo rychle schovat do hor a lesů. S rozvojem cestovního ruchu během šedesátých let XX. století došlo k přestěhování obyvatelstva k moři. Na pobřeží se staví nové domy, při stavují se a obnovují staré. Budují se nové hotely a objekty pro oddech a rekreaci. Turistický obrat se z roka do roku zvyšuje a Makarské přímoří získává nový název - MAKARSKÁ RIVIÉRA, který se od roku 1992 používá pro celé Makarské přímoří.

DLOUHÁ HISTORIE

Historie Makarské a Makarského přímoří sahá do daleké minulosti, z které nalézáme pozů¬statky, stopy života a osad, po Ardijejcích - ilyrských kmenech - pi¬rátech, které Římané pokořili teprve po dvěstěleté válce v roce 228, po nichž pokořili i Dalmaty. O nich svědčí náhrobní mohyly po celém Přímoří. Z římského období se zachovaly náhrobní nápisy, nekropole, mince a ozdoby, jako i "villae rusticae" řím¬ských válečných veteránů. Poté ná¬sleduje období, v kterém germánské kmeny svrhují Římskou říši. Za Ostrogótů (493 - 555) se v Dalmácii děly události významné pro Makarskou. Byly to sněmy dalmatské církve v Saloně, první v roce 530, druhý v roce 533, který je ob¬zvlášť důležitý, protože se mezi bis¬kupy, kteří podepsali sněmovní listi¬ny, uvádí v latině i jméno "Štěpán", biskup makarský. V roce 548 gótský král Totila po¬slal svého vojevůdce Indulfa do Dal¬mácie. Gótové se vylodili pod Muikurou (dnes Makar nad Makarskou). Dobyli město, vyloupili ho a pobili obyvatelstvo. Zpustošili celé Pří¬moří až do Solinu. Na počátku VII. století Avarové a jejich podaní Slované pronikají na Balkán a do Dalmácie. V roce 614 ničí Solin a předpokládá se, že se současně dos¬tali i k Makarské. Pod Cařihradem byli v roce 626 Avarové spolu se Slovany poraženi a v těchto končinách jim rozhodný úder zasadili Chorvate. "Jeden kmen Chorvate" - píše císař Konstantin Porfýrogennétos - "se svým lidem, zanechav starou vlast, přišel do Dalmácie, kde narazil na Avary, jak přebývají. Po několikaleté válce po¬razili je Chorvate a jedny Avary po¬pravili, druhé zas pokořili. Od té doby tuto zemi vlastní Chorvate." Porfýrogennétos v X. století ho¬voří i o faře Mokro v Neretvanském knížectví, které je pět století nezávis¬lým politickým útvarem. Obyvatelé se zabývali zemědělskou, vinařskou a řemeslnou výrobou a rybářstvím, ale i mořeplavbou a pirátstvím. Kvůli pirátským útokům na je¬jich lodě byli Benátčané často nuce¬ni platit mýto neretvanským kníža¬tům za volnou plavbu svého obchod¬ního loďstva. Proto benátský dóže přinesl rozhodnutí, že se vypořádá s Neretvany. Avšak během námořní bitvy u Makarské 18. září 887. za¬hynul i sám dóže Petr Candiano. Neretvané v té době byli pohané a proto se jejich zemi říkalo Pagania. Křesťanství přijali mezi posledními - kolem roku 890. Tehdejší mocné státy, Benátská republika, bosenští feudálové a Os-manská říše, pronikající stále více na západ, se snaží ovládnout tuto, pro ně důležitou oblast. Po dobytí Cařihradu křižáky v roce 1204 roste moc Benátek, které se stávají nejsilnější námořní moc¬ností. Kvůli vzájemným potyčkám a bo¬jůvkám o nadvládu slábne obrany¬schopnost bosenských vladařů, což využily Benátky a časem ovládly dalmatská města a Makarské přímoří. V XV. století se do těchto končin dostávají Turci a dobývají chorvat¬ské kraje a města. Turci ovládli jak Horní tak i Dol¬ní Makarské přímoří a Imotski a v letech 1498/99 byla dobyta i Makarska, která byla pod tureckou mocí následujících 185 let. Z té doby, z roku 1502 pochází první zmínka o Makarské v ture¬ckých dokladech kádího z Foči Mohameda Musina. Turci v Makarské budují přístav, jako svou jedinou námořní základnu a obchodní středisko, v kterém obchodují s Dubrovníkem a Benátkami, vyváží a dováží různé zboží a dosa¬hují velkých příjmů, zvláště díky vy¬bírání cla na dovoz soli. Město opevňují třemi věžemi a hradbami. Makarané, navyklí na svobodu a samosprávu, těžce nesli novou moc. Tajně se domlouvají a plánují odpor a osvobození. Ústředními místy pro domluvy a shromažďování jsou ob¬vykle kláštery, Zaostrog, Živogošće a Makarska. Bylo zaznamenáno několik po¬kusů o osvobození, vzpouru a po¬vstání. Kyperská válka v letech 1570 až 1573, v které křesťanské válečné loďstvo v bitvě u Lepantu těžce pora¬zilo turecké námořnictvo a docela ho zničilo, byla povzbuzením a podnětem k novým pokusům o os¬vobození od Turků. Představitelé Přímoří během tu¬recké okupace vyjednávali s Benátčany, že se podrobí jejich moci, protože přece jen Benátky byly křesťanským státem, když jim po¬mohou osvobodit se turecké nad¬vlády. Za podmínky, že budou platit 300 tolarů ročně, benátský dóže při¬stoupil na úmluvu a poslal válečné loďstvo, 18 galér, aby Makarskou vysvobodily, ale marně. Následovalo pustošení a ničení města a nová, ještě horší poroba, trvající dalších 111 let. Konečně, po bitvě u Vídně v roce 1683, křesťanská evropská vojska porazila tureckou vojenskou moc a poté začalo osvobozování i chorvatských končin od Turků. V roce 1684 byla osvobozena i Makarska. Po připojení Přímoří k Benátkám se zdejší obyvatelstvo dožadovalo privilegií, s ohledem na hrdinství za válek s Turky a s vědomím, že jsou hlavní překážkou pro průniky ture¬ckých hraničářů z nedalekého sousedství. Benátčané tato privile¬gia poskytli a přidali i několik feudálních statků. I když se feudální vztahy zásadně nezměnily, přesto období po osvo¬bození přineslo pokrok v zachování etnické, náboženské a kulturní iden¬tity. V XVIII. století se zde v oblasti kultury a osvěty objevuje větší počet vzdělaných lidí a mezi nimi i nej-významnější národní básník a os¬vícenec Andrija Kačić Miošić. Po osvobození od Turků začal v Makarské ožívat obchod, rybářství a zemědělství. V biskupově domě od roku 1807 funguje gymnázium pro vzdělávání mládeže. Město se vyvíjí, přestože se benátská moc snažila zastavit každý pokrok. Dohodou, uzavřenou 17. října 1797 v Campoformiu, se císař Fran¬tišek I. zřekl Belgie a Lombardie, a Napoleon mu jako kompenzaci pře¬nechal benátskou Istrii a Dalmácii. Benátky jako státní útvar přestaly existovat. Po těchto zprávách zavládlo v Makarské veselí, protože se Dalmá¬cie dostala do moci chorvatského krále. Do Makarské dorazil generál Matija Barun Rukavina s chorvat¬ským vojskem, který Makaranům potvrdil jejich stará privilegia a při¬jal od nich přísahu věrnosti. Chorvatský sněm v roce 1802 požádal císaře Františka II., aby Dalmácii připojil k Chorvatsku. Císař prohlásil, že kvůli "nynějšímu stavu své rozhodnutí odkládá na neurčito". Poslal hraběte Thurna, aby převzal městskou správu. Do základních škol se zavádí italština a omezuje se vše chorvatské. Rakouská moc se v Dalmácii udržela do roku 1805, tedy do Brati¬slavského míru, kdy Dalmácie připadla Francii po bitvě u Slavkova. Napoleon posílá do Dalmácie Vička Dandola, aby zorganizoval administrativní správu Dalmácie. Byly provedeny hospodářské a společenské reformy. Jako první za¬čal vydávat chorvatské noviny, které vycházely jak v italštině, tak i v chorvatštině: II regio Dalmata - Kraglski Dalmatin. Chtěl vyvíjet školní sy¬stém tak, aby se Dalmácie poitalšti-la. V roce 1808 Napoleon získává Is¬trii, Kraňsko, část Korutan a Chor¬vatska a zakládá "Ilyrské provincie", do nichž je začleněna i Dalmácie. Správou je pověřen generál Mar-mont. Francouzská moc se snažila rozvíjet školství a hospodářství. Od porážky Napoleona v Rusku vroce 1813jeDalmáciejeaždoroku 1918 pod mocí Rakouska. S knížetem Meternichem, který vyhlásil válku všem svobodomysl¬ným idejím, se obnovuje rakouský absolutizmus. Italština se zavádí do všech vzdělávacích zařízení, počínáje základními školami a akademiemi konče, administrace podporuje vše italské, a národní se znevažuje. Avšak probouzení národního vě¬domí a vzlet národního obrození nešlo zastavit. Obec Makarska jako první v Dalmácii v roce 1865 ustavuje chorvatštinu úředním jazykem a v roce 1884 byla chorvatština zavedena i u soudů a v úřadech. Makarské přímoří velice trpí bě¬hem První a Druhé světové války, která byla jedno z nejtragičtějších období v chorvatské historii. Druhá Jugoslávie nemohla uspokojit touhy chorvatského národa, a splňování slibů o lepším a spravedlivějším ži¬votě vázne v nedemokratickém režimu. Avšak od šedesátých let, součas¬ně s rozvojem cestovního ruchu, pokrok zaznamenává jak veřejný a společenský život, tak i infrastruktu¬ra, a Makarské přímoří získává no¬vou hodnotu jako hospodářské, kul¬turní a turistické středisko. Na počátku roku 1990 jsou v Chorvatsku uspořádány prvni svo¬bodné demokratické a pluralitní volby. Po odmítnutí uznat demokra¬ticky zvolenou chorvatskou vládu a reformovat Jugoslávii, Srbové ne¬milosrdně útočí na Chorvatsko, ale přesto se jim nedaří pokořit ho. Celé Chorvatsko, které během Vlaste¬necké války utrpělo velké oběti a obrovské materiální škody, se od konce války rozvíjí jako moderní demokratický stát.

ROZVOJ CESTOVNÍHO RUCHU

Počátky turizmu v Makarském přímoří datují z dávných let 1905 a 1906, kdy zde pobývali první návštěvníci. Je velmi pravděpodobné, že tuto oblast i mnohem dříve navštěvovali zvědavci, dobrodruhové, badatelé a cestovatelé, jejichž putování nemělo lukrativní význam, jako např. opat Alberto Fortis, který v letech 1773/ 74 za pět hodin přelezl horu Rilič od Drveniku do Kokorice u Vrgorace, aby popisoval obyčeje, přírodu a zapsal baladu Hasanaginica. V roce 1838 byl zaznamenán první výlet (prozatím) na Biokovo saského krále Augusta Bedřicha I. V roce 1910 byla v Makarské založena Společnost pro upravení města, a to na iniciativu Ante Vukoviće, poslance v říšské radě v Zadaru pro okres Makarska. Před První světovou válkou byl v roce 1914 v Makarské vybudován hotel "Osejava", vlastnictví dr. Petra Negriniho. Do Podgory přicházejí na letní pobyt kamarádi podgorských stu¬dentů z Prahy, a v létě roku 1922 v penzionu ing. Slávka Mrkušiée v Podgoře dovolenou strávili čeští tu¬risté. V Podgoře a Brele byly v roce 1923 založené společnosti pro up¬ravení svých obcí. Před Druhou světovou válkou měla obec Makarska 2802 lůžka, z nichž 734 v hotelech, 559 v penzionech a 19 v dependancích, a to nej¬více v samotné Makarské. Počet hostů neustále roste, a tak jich v roce 1939 bylo 9898, z nichž 4786 bylo ze zahraničí. Hospodářství se na počátku šedesátých let stále více orientuje na cestovní ruch. Z roku do roku roste počet návštěvníků a moderních uby¬tovacích zařízení. Makarská riviéra se přeměňuje na atraktivní letovisko, které splňuje všechny turistické požadavky a přijímá nové trendy, současně ale zachovává i své kul¬turní a přírodní dědictví, tradici a vi¬talitu. Turizmus a pohostinská čin¬nost, různé živnosti a obchody jsou hlavními rysy makarského hospo¬dářství. Je to oblast s atraktivními turistickými a pohostinskými objekty, cennými kulturně-historickými pamětihodnostmi a přírodními vzá¬cnostmi, moderními hotely, nádher¬nými plážemi a čistým mořem, zá¬bavnými, sportovními a rekreačně-zdravotními programy, upravenými a značenými stezkami na vrcholy Biokova, domácí kuchyní, mnoha let¬ními pořady a představeními, výsta¬vami, turnaji, atraktivními výlety... V posledních letech 2001 a 2002 hotely a letoviska na Makarské ri¬viéře získávají významná uznání a ocenění za upravenost objektů, pláží a míst, také za kvalitu pohostinských a dalších služeb. Makarská a Makarská riviéra jsou v samotné špičce chorvatského turizmu a jistě svými přírodními hodnotami a kvalitou pestré turi¬stické nabídky, počínaje moderními soukromými penziony, apartmány a vilami a konče luxusními hotely, uspokojí i nejvybíravější hosty. Zde¬jší obyvatelstvo srdečně přivítá všechny, kteří si Makarskou riviéru vyberou k strávení dovolené, pobavení a rekreaci.

MAKARSKÁ RIVIÉRA - Z MOŘE A PEVNINY

Odkudkoli se přiblížíme k Makarskému přímoří, spatříme velkolepý dar přírody - monumen¬tální Biokovo s celou jeho impre¬sivní velikostí a krásou, vyvstávající nad Makarskou riviérou jako nepřemožitelný ochránce všech obcí na svazích a úpatí a turistických stře¬disek na pobřeží, které se blýskají jak na šňůru navlečené perly. Připlutí lodí na Makarskou riviéru se stává nezapomenutelným zážitkem. Tak se sem obvykle do za¬čátku šedesátých let dostávali cesto¬vatelé a turisté, a zatímco se přibli¬žovali k pobřeží a přístavištím, ko¬chali se ve vyhlídkách. Od výstavby turistické jadranské magistrály v roce 1965, a obzvlášť během posledních let, v pohledu na krajinu z mořské strany si mohou li¬bovat jachtaři, kteří odpočívají v starých portech, zátokách a zbu¬dovaných jachtařských přístavech. Pevninou se dostaneme z jiho¬východu na Makarsku riviéru z Ploče, přes Baćinska jezera a Baćinu, a po 12 km spatříme první obec na Makarské riviéře, Gradac. Ze severozápadu ze směru Omiše se na Makarskou riviéru dostaneme kolem horského sedla Dubci, kudy vede přes Prisike (305 m) silnice z vnitrozemí od Šestanovace. Cesta přes Biokovo, vedoucí od Vrgorace přes Stupici, poskytne obzvlášť dojemnou o neopakovatel¬nou vyhlídku, když se po hravém krasovitém Biokovu rozprostře ob¬zor a velkolepý výhled na Riviéru od Drašnice, přes Podgoru, Tučepi, Makarskou, Brelu až do Splitu, na ostrovy Brač, Hvar, Korčulu a poloostrov Pelješac. Jakkoli se dos¬taneme na Makarskou riviéru, vždy zahlédneme staré osady pod útesy a na svazích Biokova, stále zacho¬vanou rurální architekturu, domy kryté vápencovými bílými deskami, staré kůlny a sklípky, zatímco na pobřeží spatříme letoviska s novými hotely, domy, vilami, nenápadně za¬členěnými do starých rybářských vsí, v kterých pulzuje nový, moderní život, ale v souladu s dědictvím předků.

MAKARSKA

Největší město na Makarské riviéře má více než 13 tisíc oby¬vatel a podle něho byla i pojmenová¬na celá oblast a riviéra od Gradace do Brely. Makarska je nositelem velkého počtu turistických cen za upravenost města a okolí a za kvalitu pohostin¬ských a turistických služeb. Poslední vysoká uznání získala od Chorvat¬ského turistického sdružení za rok 2001, a to "Turistický květ", nejvyš¬ší cenu za kvalitu hotelové a po¬hostinské nabídky a "Modrý květ" za upravenost města. Makarska je město žijící z turizmu a pro turizmus, město mládí, sportu a zábavy. Kulturní léto je pe¬strý program představení, koncertů, výstav a atraktivních Rybářských nocí, které lákají největší počet tu¬ristů i domorodců na makarské nábřeží, jako i Noc Kalelargy a letní karneval. Ve městě je devět hotelů: "Mete¬or" s krytým i venkovním bazénem, "Dalmacija" s venkovním bazénem, "Rivijera", "Biokovo", "Biokovka" s krytým bazénem, "Bonaca" a "Ma¬karska", "Porin" a "Rosina", dva starší hotely "Miramare" a "Park", které se po úplné adaptaci v roce 2004 zařadí mezi hotely nejvyšší kategorie, restaurace a hospody, vin¬né sklípky, pivnice, pizzerie, kavá¬rny, snack-bary, cukrárny, obchody, prodejny sportovních potřeb, par¬fumerie, květinářství, zlatnictví a klenotnictví, hodináře, optiku, au¬toopravnu, dílny, záchranku, lékár¬ny, specializované lékařské ordinace a Středisko pro zdravotní reha¬bilitaci, sportovní a rekreační objek¬ty a zařízení. Cestovní ruch se v Makarské začal rozvíjet i dávno před zbudováním ho¬telu "Osejava" v roce 1914. V roce 1923 byla založena Společnost pro upravení města, která se snažila zpříjemnit pobyt zahraničním i tuzemským návštěvníkům. První zmínka o dnešním topony-mu Makarska pochází z roku 1502. Vzniklo z názvu nejstarší osady v této oblasti, Makaru, v historii sídla jedné ze tří žup Neretvanského kní¬žectví. Od zátoky Pliščevac do hotelu "Osejava" vyrostla osada, která se kruhovitě šířila kolem své ústřední části. K molu a nábřeží přistávají ry¬bářské a výletní lodě a jachty, a přivazují se v západní části přístavu. Nedaleko jsou rybářské a plachtařské kluby. Uprostřed města, nedaleko ná¬břeží, je největší městské náměstí -Náměstí Andriji Kačiće Miošiće s jeho pomníkem, dílem Ivana Rendi-če z roku 1890. Na náměstí se po¬řádají různé zábavní a jiné pořady. Náměstí bylo pojmenováno po¬dle nejvýznačnějšího národního bás¬níka nejen Makarského přímoří, ale i celého chorvatského národa, Andriji Kačiće Miošiće, autora nejčtenější knížky mezi Chorvaty kromě Bible, která se dočkala 64 vydání, a tou je věhlasný "Příjemné rozhovory náro¬da slovanského". Na severní straně náměstí uza¬vírá kostel sv. Marka, postavený v roce 1766. Za kostelem je stará budova školy z konce XIX. století s klasicistickými neorenesančními prv¬ky. Dnes jsou v ní Městská knihovna, Galerie Gojak, Hudební škola a Rádio Makarská riviéra. Na Kačićově náměstí mezi pom¬níkem a kostelem je benátská kašna z roku 1775, kdy město dostala pitnou vodu, s vytesaným upozorněním o zákazu praní zboží a napájení dobyt¬ka. Nedaleko hotelu "Osejava" je sportovní středisko s hřišti pro ko¬panou, rugby, košíkovou a házenou, atletickou dráhou, tenisovými kurty apod., ale i krytou sportovní halou. Toto sportovní zařízení díky výho¬dné nabídce a klimatickým pod¬mínkám již tradičně hostí během zimních příprav velký počet spor¬tovních oddílů.

Františkánský klášter

Františkánský klášter sv. Marie založili v roce 1502 františkáni z Bosny. Jádro kláštera bylo formováno na konci XVI. století a časem se komplex šířil na jih. Pro potřeby Františkánské vysoké teologické školy byla v roce 1910 postavena nová dvoupatrová budova, v které od roku 1944 bylo zdravotní středisko. Tato budova byla klášteru vrácena v roce 2002. Klášter má dva ambity a dva kos¬tely. Kostel, o kterém se hovoří jako o starém, pochází z roku 1502, za válek v XV. a XVI. století byla bo¬řen, pálen a obnovován. Ke kostelu byla v roce 1715 přistavěna čtyřpa¬trová barokní zvonice. V kostele se zachovala monumentální olejová kompozice znázorňující Soudní den z roku 1680, dílo benátského malíře Antonia Molinaria. Protože starý kostel nestačil pro všechnu mnišskou pospolitost a věřící, byl v roce 1940 zbudován nový v starochorvatském slohu, který spolu se zvonicí a další¬mi částmi kláštera tvoří malý pseudoambit. V interiéru kostela domi¬nuje velký oltář s ciboriem. Apsida byla v roce 1999 ozdobena mozaikou, pro kterou bylo použito 7.500.000 kousků muranského skla. V dolní části je Pieta, a v horní Kristus Vše¬mohoucí. Pět věků byl klášter kulturním a duchovním střediskem. V roce 1708 bylo založeno filozofické učiliště Bosenské provincie, později v roce 1736 Teologické učiliště a Fran¬tiškánská vysoká teologická škola. Klášter vlastní bohatou knihov¬nu a archiv s asi 50.000 knihami a časopisy, mezi nimiž jsou i vzácné inkunábule, a první a nejstarší do¬klad z roku 1502, kterým kádí Moha¬med z Foči dovoluje stavbu kláštera. V klášteře pečují i o sbírky obra¬zů, soch a klášterních starožitností. V starém klášterním sklepení bylo v roce 1963 otevřeno Malakologické muzeum, sbírka mušlí a las¬tur ze všech světadílů, kterou založil dr. fra Jure Radic, profesor teologie a přírodopisu. Je to první muzeum toho druhu v Chorvatsku a jedno z vý¬znamnějších v celosvětovém měřít¬ku. Na nábřeží je kostel sv. Filipa z roku 1758, který je díky akustičnosti a prostředí jedinečným prostorem pro pořádání koncertů komorní hudby. Kostelík sv. Petra z XV. století stojí na stejnojmenném poloostrově. Byl zbořen za zemětřesení v roce 1962 a obnoven v roce 1994. Na plošině před kostelem se občas, během turistické sezóny, pořádají divadelní představení a další pořady. Od hotelu "Miramare" ke kostelíku vede upravená a osvětlená stezka. V části Zelenka končí výstavba nového kostela Královny míru a pas¬torální středisko. Napoleonův pomník stojí na vjezdu do města ze směru Splitu. Na pobřeží nedaleko františkánského kláštera byl postaven pomník na počest francouzského maršála Mar-monta, ale v roce 1918 musel být přemístěn na příkaz tehdejší rakou¬ské moci, která vymazala věnování maršálovi Marmontovi a vytesala no¬vé, které velebí rakouského císaře.

Kulturní a osvětové instituce a památky

Středoškolské středisko v Makarské je pokračováním Měšťanské školy, která byla založena před Druhou světovou válkou. V součas¬nosti v jeho rámci fungují Gymnázi¬um, Ekonomická škola a Odborné učiliště.

Vysoká františkánská teologická škola 1736-1999.

Matica Hrvatska (Ústřední chorvatské kulturní a vydavatelské sdružení, od obrození do současnosti) dostala důvěrníka v roce 1877. Pobočka byla založena v roce 1971, ale kvůli represivní politice po potla¬čení "Chorvatského jara", národ¬ního hnutí za demokracii v roce 1971, byla na základě rozhodnutí komunistické oligarchie její činnost zrušena. Sdružení se stalo znovu ak¬tivní v roce 1991 v svobodném a demokratickém Chorvatsku. Městská knihovna. Klášterní archiv a knihovna. Městské mu¬zeum na nábřeží v barokním paláci Tonelli z XVII. století, pečuje o doklady a exponáty z městské minu¬losti a občas pořádá výstavy. Mala-kologické muzeum v rámci fran¬tiškánského kláštera a Ústav "Hory a moře". Galerie Antun Gojak. Makarské kulturní léto v organiza¬ci Magistrátu města a Turistického sdružení. Kino. Rádio Makarská riviéra RMR. Noviny Makarsko primorje. Pomníky: na Glavice v centru města byl v roce 1974 odhalen pom¬ník obyvatelům Makarské, kteří za¬hynuli během Národněosvoboze-neckého odboje za Druhé světové války. Na pomníku jsou vytesána jména všech padlých bojovníku z obce Makarská. Na jižní straně městského hřbito¬va se staví pomník padlým přísluš¬níkům Chorvatského vojska z Makarského přímoří, kteří zahynuli během Vlastenecké války.

Zajímavé přírodní lokality

Kromě poutního místa Vepric, velice zajímavé jsou lesní parky na polostrovech Sveti Petar a Osejava, z nichž se návštěvníkům, re¬kreantům a milovníkům přírody vůbec, skýtá nádherná vyhlídka na město, otevřené moře a ostrovy a na Biokovo. Velo Brdo, Puharici, Makar a Kotišina jsou podbiokovské vsi nad Makarskou, z nichž se většina oby¬vatel přestěhovala do Makarské. Jen málokdo ťu setrval, ale mnozí tu své domky obnovili nebo postavili nové. Tyto malebné vísky, s původní lido¬vou architekturou a báječnými vy¬hlídkami na Makarskou, pobřeží a ostrovy, jsou oblíbenými výletními místy. Když přijíždíme k městu ze směru Splitu po jadranské turistické magistrále, asi 2 km před městem, u rozhledny Kuk, se otevírá výhled přes lesní pásmo Vepric, Cvitačka (Biloševac) a dlouhé oblázkové a písečné pláže, na poloostrovy Sveti Petar a Osejavu, chránící městský přístav.

Vepric

Asi 500 m od Kuku, v malebném přírodním prostředí, na svazích le¬snatého pahorku, v jehož úpatí klokotá potok spěchající k moři, je chorvatské lurdské poutní místo Ve¬pric. Toto mariánské místo v roce 1908 založil biskup dr. Juraj Carié, který je zde i pochován. Přírodní jeskyně a okolní krajina svými pahorky, rostlinstvem a po¬tokem živě připomíná Lurdy. Zde je postavena kaple a sakris¬tie, oltář na náměstí, zpovědnice, za¬stávky křížové cesty, dům pro duch¬ovní cvičení, stezky pro procesí. Toto mariánské místo, díky své přírodní kráse a klidu, je velice navštěvováno během celého roku, ale nejvíce za poutních dnů 11.II., 25.IIL, 15.VIII.,7.a8.IX.

Dubci

Nad zátokou Vrulje vede cesta z Omiše a Šestanovace na Makarskou riviéru. Pod rozhlednami v zátoce je v moři několik zpěněných pramenů pitné vody. Nedaleká obec Gornja Brela dluží své jméno těmto pra¬menům: vřela (vřídla) - Brela. Po 3 km za horským sedlem Dub¬ci se projíždí několika vískami, a po starém borovém lese se přijíždí do obce Donja Brela, která vznikla sply¬nutím více vísek na pobřeží mezi Dubci a Baškou Vodou. Dnes se ce¬lému tomu kraji zkráceně říká Brela.

BRELA

Brela je pobřežní obec s 1770 obyvateli. Během posledních desetiletí XX. století se stala jedním z nejexkluzivnějších a nejžádaněj¬ších letovisek, díky atraktivnímu přírodnímu prostředí, čistým a upra¬veným písečným romantickým plážím, kolem nichž se klikatí procházková stezka mezi borovice¬mi a moderními pohodlnými hotely: "Soline", "Berulia" s krytým bazé¬nem, "Maestral" s venkovním bazé¬nem a "Marina", penziony, apart¬mány, vilami, pohostinskými a dal¬šími moderními turistickými za¬řízeními. Na hotelových terasách lze strávit příjemné večery za hudby k tanci. Vysoko nad Brelou je rurální viska Kričak, v které se nabízí vynikající domácí speciality. Za čisté pláže a bystré moře, a za péči o životní prostředí, si Brela zasloužila mnoho vážených turistických a jiných uznání. Již čtvrtým rokem je pláž Punta rata nositelem Modré vlajky, nejvyššího mezinárodního vyznamenání za čistotu moře a pro¬středí, a od roku 2001 i pláž hotelu "Berulia". Vyvěšení Modré vlajky 5. června, na Den planety Země, je velice slavnostním činem. Na Štěpá¬na se oslavuje i Den obce Brela. Toto vseje pokračováním tradice z roku 1935, kdy byla založena Společnost pro upravení obce. Na písečnatých příkrých terasovi¬tých pozemcích Brelané zajišťovali své živobytí pěstováním vinné révy a široko daleko známé višně marasky. S rozvojem cestovního ruchu významně poklesl zájem o zeměděl¬ství a ovocnářství, ale proto se nyní v zahradách a dvorech pěstují pomer¬anče a mandarinky. Z ilyrského období se nad vískou Škrabiči zachoval hrádek a několik mohyl. Na nalezišti byla objevena keramika a staré nádobí, a z I. a II. století, tedy z římského období, byly v Soline nalezeny zlomky náhrob¬ních nápisů a mince. Kostelík, zasvěcený Panně Marii Karmelské, byl postaven v roce 1730. V Biokovu nad Brelou je stará hercokova pevnost, které říkají "Jerceg".

BAŠKA VODA

Zněkdejší malé vsi, kolem bo¬hatého pramene pitné vody, do které se ze svahů biokovského hře¬bene pod Sv. Ilijou, po vyhnání Turků v XVIII. století, přestěhovali obyvatelé obce Bast, o které existuje zmínka z roku 1434, vzniklo velké a proslulé letovisko a obec Baška Voda s 2924 obyvateli. Během turistické sezóny v Bašce Vodě tráví svou dovolenou největší počet turistů ve srovnání s dalšími letovisky na Makarské riviéře. Na základě pozůstatků antické architektury, objevených v jednom z nejbohatších nalezišť pod Biokovem, lze říci, že antický Biston stál na dnešní lokaci Gradina a kolem ní, v pásmu dnešní obce Baška Voda. Zde byly objeveny hroby s urnami, svítilnami, šperky, mincemi Alexan¬dra Severa Aureliana, náhrobní ka¬meny s jmény 13 nejstarších oby¬vatelů Bašky Vody, mezi nimiž je nejhezčí ten nešťastného chlapce Ursina, který zahynul při ztroskotání lodi mezi roky 100 a 150. (Biston je napůl bůh, praotec iráckého kmene Bistonců, syn Marsa a bohyně pramenů Koliroi ("hezky tekoucí"). Pravděpodobně právě její jméno předurčilo všechny bu¬doucí "vodní" toponyma až po současný Baška Voda.) Kostel sv. Vavřince, postavený v roce 1750, byl malý a nepostačující, a tak se začal budovat nový, který byl dokončen a zasvěcen v roce 1889 sv. Mikulášovi, ochránci poutniků a ná¬mořníků. Ke kostelu je přistavěna hezká zvonice. Baška Voda se poprvé zmiňuje v roce 1688 na zeměpisné mapě "Coranelli" pod názvem "Basca", jako malá obec, živící ze zemědělstvím a rybářstvím. V roce 1923 byla založena Spole¬čnost pro upravení obce a do Druhé světové války již zde bylo několik menších ubytovacích zařízení, pen¬zionů a hotel "Slavija". Dnes je v Bašce Vodě více mode¬rních hotelů: "Slavija", "Horizont" a skrytým i venkovním bazénem, "Milenij", bungalovy "Urania" a rodinný hotel "Bakus". V turistickém areálu Baško Polje jsou hotely "Hrvatska" a "Alem" s krytým bazénem. V Bašce Vodě je bohatá nabídka možností pro odpočinek a aktivní rekreaci na pevnině i moři, jsou zde písečné pláže, sportovní hřiště a tenisové kurty, zařízení pro potápě¬če, přístaviště pro jachty aj. Ve večer¬ních a nočních hodinách se pořádají kulturní a zábavní programy v centru obce a na hotelových terasách. Nad Baškou Vodou na svazích Biokova jsou opuštěné vsi Topići a Bast, v nichž se zachovala stará podbiokovská, rurální architektura, vápencové bíle desky na střechách, oblouky a sklípky. Během posledních let se domy obnovují a bylo zde otevřeno i několik velmi atraktivních pohostinství, zařízených v rustikálním slohu jako staré sklípky a stojících na vyhlídko¬vých místech, z nichž se skýtá vý¬hled na Baško Polje a Bašku Vodu, otevřené moře a ostrovy. Ve večer¬ních a nočních hodinách turisté z Bašky Vody a okolních letovisek na riviéře rádi navštěvují tato pohostinství kvůli domácím specialitám, zvláštnímu prostředí a dobrému pobavení. Nedaleko od Baško Polje smě¬rem na jihovýchod je "Dětská ves¬nice", zbudována v roce 1958 pro maďarské utečence po vzpouře v Maďarsku v roce 1956. Později bylo zařízení přeměněno na Talasoterapeutický ústav Lékařské fakulty ze Záhřebu, Kliniky pro dětské nemoci.

PROMAJNA

Zmalé rybářské vsi na pobřeží východně od Baško Polje, do které se nastěhovali obyvatelé Bastu a Podgory, během sedmdesátých let vyrostlo letovisko s moderními do¬my, vilami a turistickými zařízeními (230 obyvatel). Nedávno byl zbudován komfortní hotel "Conte". Pro¬majna je ideální místo pro strávení dovolené rodin s malými dětmi díky nádherné pláži, na které se obec ro¬zrostla. V roce 2002 byl v obci postaven kostel Všech Svatých.

BRATUŠ

Typická rybářská osada, která vznikla přistěhováním několik rodin z Podgory během XVIII. sto¬letí. Toponymum Bratuš je poprvé zmíněno v roce 1674. Domy mají střechy s bílou vápencovou krytinou. Díky malebnosti a upravenosti je to nejvíce žádoucí místo pro strávení dovolené v klidu, příjem¬ném prostředí a s domácí stravou. V obci žije 50 stálých obyvatel. Uprostřed obce je hezký prostor mezi domy, kterému se říká Kačićevi dvori. Před osadou je zátoka s písečnou pláží a malým přísta¬vištěm.

KRVAVICA

Osada u jadranské turistické magi¬strály, která za minulých deseti¬letí zaznamenala největší pokrok. V hezké zátoce na ještě hezčí pláži byl zbudován moderní hotel "Krvavica" a malý přístav pro lodě a jachty. Nad starou vsí na pahorku, jako obr, zpří¬ma stojí monolitní vápencová, přírodou vytvořená skulptura, které se odedávna říká "Babí zub" nebo "Klíč". Osada nastala přistěhováním několika rodin z Podgory a první zmínka o ní pochází z roku 1792. Nedaleko, na lokalitě Zakučje, je středověká nekropole.

TUČEPI

Dnešní Tučepi zaznamenali významnější pokrok během šedesátých let, když se začali stavět domy ve vsi Kraj na pobřeží. Od té doby v Tučepech rozvoj pokračoval a stalo se z nich známé letovisko a obec s 1760 obyvateli. Mají přístav pro rybářské lodě a jachty. První hotel, "Jadran", v nádher¬ném prostředí s borovým lesem a ob¬lázkovými a písečnými plážemi, byl zbudován v roce 1950. V roce 1953 bylo založeno i turistické sdružení a stále větší počet domácností nabízí pohodlné ubytování. Byly postaveny hotely "Neptun" s pavilony "Maslinik", s nádherným venkovním bazénem, hotel "Alga" s venkovním bazénem a apartmány "Afrodita" a nejnovější hotel "Laurentum" a vila "Marija". Nedaleko hotelu "Alga" je někdejší letní sídlo rodiny Grubišić z roku 1766 v ba¬rokním slohu, nyní přestavěné na ho¬tel "Kaštelet". Fotbalové hřiště s několika další¬mi menšími, tenisové středisko "Sla¬tina" s pěti kurty, velký počet po-hostinských objektů a pestrá turis¬tická nabídka, zatím nejdelší pláž na Makarske riviéře - přes 3 km, podle které se borovým hájem vine nád¬herná procházková stezka, přispívají bohaté turistické nabídce Tučepů, které každoročně získávají uzná¬vané ceny za vysokou kvalitu po¬hostinských a turistických služeb a za upravenost obce. Den obce Tučepi se slaví na svátek sv. Antonína 13. června a až do konce června se pořádají tradiční setkání klap (dalmatských folklor¬ních pěveckých skupin). Nejstarší zmínka o Tučepech pochází z "Kreševské charty" z roku 1434. Nedaleko hotelu "Neptun" je ko¬stelík sv. Jiří z XIII-XIV. století. Pověst praví, že je u něho pochován benátský dóže Petr Candiano, po porážce v námořní bitvě s Neretvany u Makarské v roce 887. Zachovaly se tři obranné věže z XVIII. století pod Biokovem: Kula Šarića, Bušelića a Lalića ve stejno¬jmenných vsích, které sloužily k ochraně před tureckými útoky. Všechny vsi v Gornji Tučepi rádi navštěvují turisté ubytovaní na pobřeží, a to kvůli báječným vyhlíd¬kám, domácím kulinářským specia¬litám a kvalitním vínům.

PODGORA

Jedno z nejmalebnějších obcí na Makarské riviéře. Mezi dvěma světovými válkami zde na pobřeží bylo více osad, jejichž obyvatelé se zabývali rybářstvím, námořní plav¬bou a cestovním ruchem. V roce 1922 v penzionu Ing. Slávka Mrkušice dovolenou trávili čeští turisté. Bohužel, z barokního letního sídla se zachovaljen portál a kostelík. V roce 1923 byla založena Společnost pro upravení obce. Do Druhé světové války bylo postaveno několik men¬ších penzionů a hotelů. Obec se začala intenzivněji roz¬víjet po zemětřesení v roce 1962, během kterého byly poškozeny domy především v Gornja Podgora, a to bylo rozhodné, spolu s rozvojem cestovního ruchu, k přestěhování na pobřeží. V Podgoře dnes žije 2880 obyvatel. Časem se z Podgory stalo jedno z nejatraktivnějších letovisek. Jsou tu hotely "Mediteran" s krytým bazé¬nem, "Minerva", "Aurora" s krytými i venkovním bazénem, "Podgorka", apartmány "Primordia" a kempink "Sutikla". Pitoreskní přístav pro rybářské lodě, promenáda na nábřeží, upros¬třed kterého je pomník z roku 1994 nejznámějšímu obyvateli Podgory, donu Mihovilu Pavlinovičovi, pře¬dákovi národního hnutí nejen v Makarském přímoří, ale i celé Dalmácii. Na kopečku nad přístavem je památník "Rackova křídla", odha¬lený v roce 1962, k výročí a na počest založení válečného námořnictva za Druhé světové války. První zmínka o Podgoře pochází z roku 1477. Kostelík sv. Tekle na hřbitově byl obnoven po zemětřesení v roce 1962. Na hřbitově byl pochován i don Mihovil Pavlinovič. V roce 1964 byl postaven i kostel Nanebev¬zetí Panny Marii. Turistické Podgoře se podařilo sladit nové objekty a hotely se starou osadou s rybářskými domky. Podgora byla odedávna rybář¬ským střediskem. Přístav je dodnes plný traulerů a dalších rybářských lodí, které udávají obci zvláštní pů¬vab. Na východ od Podgory pokra¬čuje osada Caklje s pláží a novým přístavištěm pro lodě. V zahradách rostou středomořské rostliny a ovoce: pomeranče, cit¬róny a mandarinky. Obyvatelé Pod¬gory neopustili navždy svou starou vesnici pod Biokovem. Vyasfalto¬vali silnici, vedoucí k obdělávaným olivovým sadům a obnovovaným stavením. Často tam zvou i své hosty, aby se pokochali v krásných výhlídkách, domácích specialitách a dobrých vínech. Ve staré Podgoře je hezký kostel Všech Svatých, v kterém se tradičně pořádá proslulá slavnost sv. Vincence v první neděli po Nanebevzetí Panny Marii.

DRAŠNICE

Za Podgorou na východ po turi¬stické magistrále se nám otevírá na obzoru široká zátoka Drašnička Vrulja se zpěněnými podmořskými prameny "Klokun" a výhled na sta¬rou osadu Drašnice pod biokovskými útesy, která je zcela opuštěná, a i na část nové osady. Osada Drašnice, s 330 obyvateli, je ideální pro strávení dovolené v po¬hodě a klidu v prostředí starší ry¬bářské vsi kolem přístavu a novější ve směru Igrane. Nedaleko dlouhé pláže je pramen Izbitac a nové domy. První zmínka o vsi Drašnice, vlast¬ně "Dračnice" pochází z roku 1477. Je zde více starších kostelů. Kos¬tel sv. Štěpána na Koledniku, kostel sv. Jiří z XV. století na břehu moře s velkým počtem kamenných pom¬níků a také nový kostel Početí Blaho¬slavené Panny Marii z roku 1976, postavený po zemětřesení. Kostel sv. Roka u pramene Iz¬bitac u moře byl zbudován v roce 1914 nedaleko zříceniny původního kostela sv. Roka. Na východ od staré vsi je kostel sv. Kateřiny a o kousek výše kostel sv. Mikuláše z XVIII. století. Památník padlým za Druhé svě¬tové války stojí v centru vsi a nedale¬ko byl v roce 1981 odhalena i mozai¬ka malíře Joky Kneževice, věnovaná biokovským ženám a jejich boji za Druhé světové války.

IGRANE

Pitoreskní osada v Makarském přímoří. Řada starých obno¬vených kamenných domů na příkrém svahu a nové domy činí harmonický celek s 400 obyvateli. Osada z úpatí klesá k moři, přístavu a dlouhé ob¬lázkové a písečné pláži. Nad městem dominuje štíhlá zvonice kostela Pan¬ny od Růžence, která jakoby bdí nad osadou. Nedaleko je i Zalina věž, postavená za Krétských válek, při¬pomínající boje proti Turkům, v nichž se proslavil Žale Antičič, po¬dle kterého je věž pojmenována. Igrane jsou v současnosti známé letovisko s komfortním hotelem "Punta" s krytým i venkovním bazé¬nem a apartmány "Punta", s hezkou pláží a sportovními a zábavními pořady. Podél dlouhé pláže a pro¬cházkové stezky vinoucí se k Živogošće stojí nové pohodlné domy a vily, kavárny, obchody a restaurace. V Igrane, dříve tradiční olivové oblasti, ani dnes nezanedbali pěs¬tování oliv. Po zbudování nového, moderního závodu na zpracování oliv, obnovují se olivové sady. Nad Igrane, v olivových sadech, stojí kostel sv. Michala z XI. století, nevýznamnější středověká památka v Makarském přímoří. Nedaleko malého přístavu je barokní letní sídlo Šimić-Ivaniševič z roku 1760. Sarkofágy, objevené na hřbitově, svědčí o existenci osady ještě v době římské, a první zmínka toponyma Igrane pochází z roku 1466. Nad Igrane, z druhé, severní stra¬ny Biokova je stará vesnice Gornje Igrane. Z této horské osady a několi¬ka okolních vísek se postupem času obyvatelé přestěhovali k moři, u kterého měli své pozemky, vinice a olivové sady. Dříve to byla oblast takřka nedostupná a vzácně osí¬dlená. Dnes tudy vede moderní as¬faltová silnice z Vrgorace do Makarské.

ŽIVOGOŠĆE

Živogošče (460 obyvatel) je známé letovisko, které se skládá z několika osad na samém břehu, zbudovaných po šedesátých letech: Porat, Duba a Bláto. První zmínka o osadě pochází z XIII. století. Velký a pohodlný hotel "Nimfa" s krytým a venkovním bazénem, tenisovými kurty a dalšími pohostin¬skými zařízeními je středisko a za¬čátek rozvoje moderní turistické a pohostinské nabídky Živogošce. V části Dole byl zbudován kom¬fortní kempink s tenisovými kurty a další turistickou nabídkou. Františkánský klášter sv. Kříže z roku 1616 se nachází nedaleko ho¬telu "Nimfa" v nádherném přírod¬ním prostředí, v někdejší oblasti "Villae rusticae" z doby římské. Dnešní novorománskou podobu klášter do¬stal po rekonstrukci v XVIII. století. Kostel byl zbudován v roce 1766 a zvonice v roce 1733. Klášter byl za francouzské okupace poškozen, a obnoven byl až začátkem XX. sto¬letí. V klášteře je knihovna s cenný¬mi knihami a doklady. Nedaleko hotelu je jedna z nej¬starších a nejhezčích památek z doby římské. Do skalního útesu na samém břehu, v místě, kterému se říká "Pokrivenica", je vytesána děkovná báseň osvěžujícímu prameni chlad¬né vody. Tento nápis, který se po¬važuje špičkovou římskou literatu¬rou, hovoří o manželské dvojici, ma¬jitelům Licinianovi a jeho ženě Pe-lagii. Dnes se odhaduje, že pochází z roku 350.

DRVENIK

Podbiokovské vsi Drveniku byly postupně opouštěné, nejinten¬zivněji s rozvojem nových existenciálních možností v rámci cesto¬vního ruchu. Jejich obyvatelé se nas¬těhovali do dvou osad u samého moře: Gornja Vala a Donja Vala, v kterých nyní žije 480 obyvatel. Dnes je to letovisko, v kterém je kompletní turistické sportovní a rekreační za¬řízení, pohodlné ubytování v privátech, vilách a apartmánech, hotel "Querqus" a pohostinské objekty. Z Donji Valy, v které je přísta¬viště, vyplouvá a připlouvá trajekt na Korčulu a do Sučuraje na Hvaru (35 námořních mil), a to několikrát den¬ně, častěji během sezóny. V osadě je hezká pláž a bohatá nabídka zábavního a rekreačního programu. Zmínka o první osadě pochází z XIII. století. Ve staré všije kostel sv. Jiří z XV. století. Na pahorku nad osadou je tvrz Drvenik z dob bojů s Turky. Dům u moře v centru Donji Valy má krajinnou a kulturně-historickou hodnotu, už jen pro skutečnost, že se v něm narodili Mate a Stjepan Ivičević, významné osobnosti z minu¬losti tohoto kraje. Na domě je i rodin¬ný erb.

ZAOSTROG

Podle archeologických nálezů vyplývá, že Zaostrog byl osí¬dlen již v době římské. O tom svědčí spousta antických památek v klᚬterní sbírce, mezi nimiž nejvýznam¬nější jsou reliéf boha Mithry a ná¬hrobek Aurelia Veturia. S přistěho¬váním Chorvatu do těchto končin v VII. století je osada pochorvatštěna. Původní obyvatelstvo bylo asimi¬lováno. "Ostrog", pevnost stojící vysoko na kopci pod Malým Viterem, jed jedna ze čtyř opevněných měst "Paganie", o kterých se zmiňu¬je i císař Konstantin Porfyrogennétos. V XV. století jsou pány Zaos¬trogu feudálové, chorvatští velmoži, bratři Vlatkovići-Jurjevići, kteří mě¬li opevněný hrad na Viteru, hoře nad Zaostrogem. První zmínka o Zaos¬trogu pochází z roku 1494 v chorvatštině a turečtině. Ve staré vsi Zaostrog jsou tři kos¬tely, starý gotický sv. Barbary, kos¬telík sv. Roka z XVII. století a nový kostel sv. Barbory z roku 1872. Obyvatelé Zaostrogu se začali přemisťovat blíž k moři již v XVII. století a po zemětřesení v roce 1962, podobně jako všichni ostatní podbiokovští horalé, zcela opouštějí sta¬rou ves a v novém Zaostrogu - Kraji rozvíjejí turistickou činnost. U nád¬herné dlouhé pláže a přístavu, někdejší základny středověkých neretvanských knížat, lemovaných bo¬rovicemi, staví se vedle starých nové domy. V současnosti je Zaostrog známé letovisko s 350 obyvateli a destinace velkého počtu turistů, kteří si užívají na báječné písečné a oblázkové pláži, ve stínu borového háje a v po¬hostinských a turistických objek¬tech, mezi nimiž vynikají kempmk "Dalmacija" s pavilony a kempink "Viter", pohodlné privátní vily a velký počet pohostinských zařízení.

Františkánský klášter

Nevýznamnější kulturní, nábo¬ženské a osvětové středisko horního Makarského přímoří je Františkán¬ský klášter sv. Marie, založený řeholníky "poustevníky sv. Augusti¬na", kteří ho opustili a odsunuli se na ostrovy po připojení Bosny Osmanské říši v roce 1463. Zásluhou velmožů Vlatkovićů-Jurjevićů františkáni z Bosenské provincie osídlují klášter a jsou v něm dodnes. Z dob turecké nadvlády se zachoval nápis v chorvatštině z roku 1589, psaný písmem bosančica, který stojí nad hlavním vchodem do kostela. Zlatý věk pro klášter na¬stal po osvobození od Turků v roce 1684. Prostor kláštera se zvětšoval spolu s jeho duchovní a osvětovou rolí. Když ještě v Makarském pří¬moří neexistovaly jiné kláštery, pů¬sobnost kláštera byla o hodně širší. V roce 1599 do jeho kompetence patři¬ly kraje od Drveniku do Slivna Neretvanského, větší část Vrgorské a Neretvanské krajiny, také Herce¬goviny, Tihaljin, Veljaci, Grljevići, Ljubuški, Međugorje a Ćitluk. Dnes klášteru přísluší deset františkán¬ských žup od Drveniku do Baćiny, Stablina-Plina, Vrgorac, Staševica a Metković. V knihovně pečují o cenné dokla¬dy a knihy z dějin celého kraje a kláštera. Mezi nimi vynikají 24 inkunábule a Marulićova "De instituione" (1540). V archívuje nejstarší turecká listina z roku 1494. Nejvýznamnější osobností z to¬hoto kláštera je fra Andrija Kačić Miošić, chorvatský básník, spisova¬tel a filozof, který se narodil v nedalekém Bristu a zemřel v Zaostrogu, v klášteře, v kterém žil a pra¬coval. Velkou oblíbenost si v chor¬vatském národu získal svou sbírkou básní "Razgovor ugodni národa slovinskoga" (Besedy příjemné ná¬roda slovanského), v které básnil o životě zdejších obyvatel a jejich bo¬jích o přežití, zvláště s Turky. Mnoho významných a zaslou¬žilých františkánů zde žilo a praco¬valo. Mezi nimi i Augustin Vlatković-Jurjević, šlechtický syn, dobrod¬inec kláštera a lidu v krizových do¬bách turecké nadvlády; biskup fra Bartul Kačić Zarković, obnovitel Makarské diecéze, provinciál fra Pavao Kačić Barišić, zakladatel bosenského provincionálního archí¬vu, fra Filip Grabovac, spisovatel a mučedník národní myšlenky. Klášter byl několikrát bořen a ob¬novován. Zaostrogský klášter se svým kostelem byl již v roce 1672 známým poutním místem. V kostele je barokní dřevěný chór, na vstupu mramorová poprsí dvou básníků, A. K. Miošiće a Ivana Despota ze Zaos¬trogu, dílo I. Rendiće z roku 1889, a na vstupu do kláštera je i pomník Starci Milovanovi v postoji guslara, práce Ivana Meštroviće z roku 1953. V klášteře je Kačićův archív, knihovna s fondem 20.000 knih, etnologická sbirka, umělecká sbírka a botanická zahrada. V klášteře je i stá¬lá galerie obrazů známého chorvat¬ského malíře Mladena Věži, rodáka z Bristu.

PARK PŘÍRODY "BIOKOVO"

Biokovo bylo v roce 1981 vyhlᬚeno parkem přírody pro výjimečnou hodnotnost geomorfologických tvarů, rostlinných a živočišných druhů, a přírodní krásu, na rozloze 19.550 ha. V různých výškách a za různých okolností se vyvinuly různorodé formy vegetace, od středomořské do alpínské. Ze zvláštních endemitů je nejznámější biokovský zvoneček (Edraianthus pumilio). Vzácné ži¬vočišné druhy jako orel skalní a bělohlavý sup, vlk, divočák, kamzíci a mufloni našli pro sebe vhodné habitaty v této impresivní hoře. Ne¬jrůznější krasové formy, trhliny, jeskyně, jámy hluboké až několik set metrů, závrty a prohlubně, v nichž se dodnes pěstují známé biokovské brambory, opravdová lahůdka, na které si pochutnáte, když navštívíte tuto horu nadklánějící se nad mořem a nabízející spoustu možností pro aktivní dovolenou. Na vrch Sv. Jure, 1762 m, vede asfaltová silnice kolem trosek ně¬kdejších chýší a nádherných rozhleden, z nichž lze pozorovat kra¬jinu až do Splitu, Neretvy, ostrovů Brač, Hvar, Korčula, Vis a Míjet a poloostrova Pelješac, na druhé straně do měst Imotski, Ljubuški a Vrgorac, a když je obzvlášť dobrá viditelnost, tak lze spatřit i Itálii. Součástí Parku přírody Biokovo je i botanická zahrada Kotišina nad stejnojmennou vesnicí na úpatí Biokova, asi 3 km od Makarské, na rozloze 16,5 ha, v které lze poznat stovky biokovských rostlinných druhů.

SPORT - REKREACE

Makarské je spousta spor¬tovních hřišť pro různé sporty. Ve sportovním areálu Sportski centar v oblasti Osejava jsou hřiště na kopanou, rugby, košíkovou, háze¬nou a tenis, atletická dráha, a také hřiště pro malé sporty. Tenisové středisko Lučić nabízí 11 tenisových kurtů a z toho 2 jsou kryté. V hote¬lech na Makarské riviéře je celkem sedm krytých a jedenáct venkovních bazénů, včetně Centra pro zdravotní rehabilitaci Biokovka s krytým ba¬zénem a moderním fitnesscentrem a kompletní fyzikální terapií, v rámci hotelu "Dalmacija" je venkovní bazén. V Makarské působí 20 spotovních oddílů a sdružení. Rybářské sdružení "Arbun" a plachtařské sdružení "Bura", zatím veslařský a pólový klub pořádají během sezóny turnaje a závody, které jsou za¬členěny do programu Makarského kulturního léta. V posledních letech se stále větší zájem projevuje o extrémní sporty: paragliding (závěsné létání, padá¬kem nebo drakem), sportovní ho¬rolezectví po skalách, horskou turis¬tika, jízdu na horských kolech, trekking na kolech, speleologii (slézání jeskyň). Vodní extrémní sporty: wind¬surfing, potápění a parasailing. Na moři působí: veslařské, plach¬tařské a rybářské oddíly. Ve fázi vypracování projektu je výstavba atraktivního lyžařského střediska na Biokovu.

POŘADY - ZÁBAVA

Ve všech osadách na Makarské riviéře se během turistické se¬zóny pořádají různé pořady: kul¬turní, zábavní, sportovní, závodní, rekreační aj. To jsou dny tradičních lidových slavností, kterými se slaví patroni a připomínají dny ze slavné minulosti. V Brele se slaví sv. Ště¬pán, současně i den obce, v Bašce Vodě sv. Mikuláš, v Makarské sv. Klement, v Tučepech sv. Antonín a den obce, v Podgoře sv. Vincenc, v Drveniku sv. Roko, v Podace sv. Ště¬pán, v Bristu sv. Margareta, v Grada¬ci se pořádá veselíce "Adio lito". Kromě slavností a veselíc se ob¬vykle pořádají i "rybářské noci" a další zábavní a sportovní pořady, a to v přístavech, na plážích nebo na ho¬telových terasách. V Makarské jsou všechny pořady sjednoceny v pro¬gramu "Makarské kulturní léto". Nejnavštěvovanější jsou rybářské noci, "Letní karneval" a Noc Kalelargy". Pořádá se velký počet i dalších pořadů jako jsou koncerty zábavní a vážné hudby, vystoupení pěveckých a tanečních folklórních skupin ze země i zahraničí, které se obvykle odehrávají na Kačíčově náměstí a na nábřeží, ale i na jiných vhodných je¬vištích, jako např. před kostelem sv. Pera na stejnojmenném poloostrově, náměstí Tina Ujeviće, kostele Filipina aj. V ostatních letoviskách na rivi¬éře se během sezóny pořádají podob¬né podniky, slavnosti, koncerty, také v přístavech, na náměstích, hotel¬ových terasách nebo na zvláštních jevištích, na kterých hostují nej¬známější jména estrády, divadla, pěvecké a taneční folklórní sku¬piny...

ZDRAVÍ - REHABILITACE

Zdravotní péči poskytuje Zdravotní středisko Makarska, v rám¬ci kterého fungují záchranka a soukromé s specializované ordinace. Biokovka, centrum pro zdravotní rehabilitaci, nabízí krytý bazén, kompletní nejmodernější fyzikální terapii a fitnesscentrum.

VÝLETY

Zeměpisná a dopravní poloha Makarské riviéry umožňuje tu¬ristům polodenní a denní výlety, návštěvu mnoha přírodních, kul¬turních a dalších památek, a obcí u moře a ve vnitrozemí, ostrovů a "Parku přírody Biokovo". Pro hosty na Makarské riviéře je zajisté nejzajímavější výlet na Bio¬kovo, které zastřešuje celé Přímoří, ale na sousední ostrovy. Z každého letoviska vedou značené horské stezky, klikatící se na svahy a vrchy Biokova a Rilice. Autem se lze na samotný vrch Sv. Jure (1762 m) do¬stat za půl hodiny (31 km). Odtud se otevírá báječná vyhlídka na ostrovy a města na pobřeží až ke Splitu a do vnitrozemí. Po cestě jsou Gornji Tučepi, několik restaurací, a na horském se¬dle Staza (897 m) restaurace "Vrata Biokova". Pod vrchem je i horská chata. Po téže silnici přes Gornji Tučepi se dá jet dále do vnitrozemí, do poutního místa Međugorje (64 km), přes Duge Njive (22 km) s několika restauracemi, které nabíze¬jí domácí speciality, Vrgorac (36 km) - rodiště básníka Tina Ujeviće, Ljubuški (54 km). Ve vnitrozemí jsou zajímavá i další výletní místa: Mostar (91 km), Metković (73 km), Vid (Narona, 77 km), Imotski (64 km), Trilj (80 km) a Sinj (92 km). Po pobřeží do Dubrovníka (165 km), ústí Neretvy (62 km), Ploče (55 km) a Baćinska jezera (55 km), ústí Cetiny a Omiše (37 km), Splitu (61 km), Solinu (Salona, 66 km), Kaste¬ly a Trogiru (83 km), do Šibeníku (136 km) a Národního parku s vo¬dopády řeky Krky (158 km). Atraktivní jsou a oblíbené výlety na ostrovy a do známých ostrovních letovisek na Brači a Hvaru (Hvar, Stari Grád, Jelsa, Bol aj.). Obzvlášť zajímavé jsou výlety do ostrovních zátok, kde se obvykle na tzv. pi¬knicích ochutnávají rybí a další spe¬ciality v romantickém přírodním prostředí.

You are here: Home INFORMATION MAKARSKÁ RIVIÉRA (CZ)